18. 07. 2010 Doba čtení: 3 minut

Letošní tábor, ostatně jako většina jiných, začal hektickými přípravami. Tentokrát ještě trochu komplikovanými půjčením podsad od skautů z Lanškrouna.

Pak už to šlo. V neděli, když jsme přijeli, tábor skoro celý stál. Chyběly už jen nějaké malé drobnosti a tak jsme se to nich dali.

Číst dále

8. 08. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska jen krátce a to o další Písničce dne.  Pro tenhle pátek je jí Karavana mraků od Karla Kryla. Na gůůglu jsem našel dvě verze, tou první je originál od Karla Kryla. Druhou verzí, která se mi osobně líbí víc, je zpěv sboru s Danielem Landou. Pro dnešek vše, poslouchejte pozorně a užijte si ji.

[views][ratings]

16. 04. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Úplně nejdřív Tě seznámím se svým novým přírůstkem v rodině elektronické. Začalo to celkem nevinně. Kvakin (díky mu velmi) mi nejdřív věnoval dvě bedny od starého gramofonu. Asi tak rok jsem je vozil ve služebním autě v kufru a pak je teprve přemístil pod stůl do chodby. A když už ležely poměrně dlouho i na chodbě, tak jsem rozhodil sítě a začal shánět zesilovač. Chvíli to trvalo než došlo od slov k činům, ale mám ho doma. Ano, zesilovač transiwatt TW 40 Junior. Pak už jen zbývalo správně připájet konektory a udělat propojovací kabel. Za to všechno díky mému skorošvagrovi Pepovi.

A od poloviny minulého týdne už hraje. Řešil jsem už jen klasickou nerudovskou otázku. Na fotce je vidět řešení. Držák na televizi, který obsazovala tiskárna, se hodil. No a tiskárnu jsem posadil navrch. No jo, to je jiný zvuk než z původní dva-jedničky od Geniusu. A cena? Něco za kabel, konektory a práci a za zesilovač flaška vaječného koňaku (a tady zas mám daleko od slov k činům já).

21. 08. 2007 Doba čtení: 2 minut

Poslední GO2 jste vyřešili extra expresně, takže další bude až o víkendu – nejspíš v sobotu večer.

Jen krátce – dneska je den, prostě den. 21. srpen. Je toho plná televize, plné rádio, plné noviny. A to je dobře! Jen ať ti, kteří ten rok nezažili (včetně mně mě), vědí, jak to tenkrát bylo a o co vlastně šlo.

A teď trochu něco jiného. V sobotu jsem náhodou chvíli koukal na Noc s Andělem, kde právě běžel jeden, pro mně mě do té doby neznámý klip. Zpěvačkou byla Norah Jones a klip se jmenoval Sunrise (video na youtube). Někomu z vás tento žánr nemusí zrovna padnout – je to někde mezi popem, folkem, blues a soulem. Koukni na videoklip a uvidíš. Pro mně mě to byla sobotní Písnička dne.

11. 04. 2007 Doba čtení: 2 minut

Je velmi pozdě se zmiňovat o Velikonocích. Spíš komerční svátek než něco jiného. Radši se nezmiňovat.

Vlčata dnes ani nezlobila. Měla slíbenou dvojitou dávku fotbalu a tak jsme jim jí dopřáli. A mezitím si trochu „zaRiskovala“.

Místo rozebírání už zmiňovaného svátku jsem se rozhodl zde trošku sepsat drobné postřehy z dneška a dnů nedávno minulých.

1. Nedávno jsem viděl jít jedním městem mateřskou školku. Překvapilo mne, že první a poslední dítko má na sobě reflexní vestu. Já nic takového za svých mateřsko-školských let nenosil. Pokud je to standard, budu jen klidnější až můj špunt bude ťapat ve školce s touto vestou.
2. To samé město, ale jindy. Slečna, asi tak sedmnáct – osmnáct, hnědé trochu zakroucené vlasy po ramena, nápis Autoškola. Zatím všechno v pořádku. Přidej si k tomu modré nákladní auto značky LIAZ. Odvážná to slečna. Jen tak dál…
3. Seznam.cz a jeho mapy se dočkaly dalšího rozšíření. Nabízí historické mapy z poloviny devatenáctého století. Úkol do příště: najdi svůj dům.
4. Info ze zahrádky: Kedlubny, na které se nedostal foliák, to mají nejspíš za sebou.

26. 10. 2006 Doba čtení: 3 minut

Myslel jsem, že dneska sem akorát napíšu připomínku ke snům na které si už nevzpomínám. Navečer jsem jel na vlakové nádraží pro segru. :furious: Nestihla jeden přípoj a tak jsem musel čekat asi o dvacet minut dýl. Seděl jsem připoutanej v autě a poslouchal rádio (hrála Lucie). V tom uslyším nějakej křik. Nikoho jsem neviděl, tak jsem se vyklonil do boku, abych viděl přes A a B sloupek (rozuměj první a druhej sloupek u čelního skla – prostě jich tam máme víc, no :rolleyes: ). V tom jsem uviděl jak utíká nějaká slečna k nádražní budově. Odbíhala od borce, který na zemi mlátil jiného. Ten na zemi řval, ať ho nechá. Netrvalo ani deset vteřin a vracela se slečna s jedním z nádražáků. To už nikdo do nikoho neřezal. Nádražák se v klidu optal, co se jako děje. Situace se viditelně uklidnila. Pak jsem zaslechl, jak slečna vysvětluje tomu mlátiči, že ten kluk na zemi je její bratranec. Mlátič se jí zeptal: „A proč jste si teda dávali pusu?“ „To jen tak na přivítanou“, odpověděla slečna. Chudák mlácenej kluk se sbíral ze země, nádražák ho prohlídnul. Tekla mu krev z nosu a z čela. Nádražák odešel. Pak ještě chvíli vzrušeně debatovali před budovou. Slečna pořád přesvědčovala toho mlátiče, že to je její bratranec. Pak se debata přesunula do budovy. Venku zůstal zmlácenej kluk. Za chvíli k němu přišel nádražák a odvedl ho k druhému vchodu – že mu to čelo zalepí.

Pak přijela segra a odjeli jsme.

Těch prvních pár vteřin jsem se rozmejšlel, jestli mám vyběhnout z auta a pomoct tomu na zemi. Od dalšího rozhodování mě zachránila ta slečna s nádražákem. Než bych se odpoutal, zamknul auto, došel k nim… a taky možná jednu schytal.

Na první pohled to vypadalo, že slečna byla načapána při zahejbání a tak si kluci spolu vyřídili ručně. Ale co když to opravdu byl její bratranec? Nějak situace vypadá z pohledu diváka, který o tom nic neví. Jinak to může vypadat z pohledu těch tří. Mohlo to být zahejbání a nebo taky ne. Mohl to být bratranec a nebo taky ne. Matesi, nepleť se do věcí o kterých víš kulový. Leda, že by bylo ohroženo něčí zdraví nebo majetek. Nepleť se, protože můžeš taky jednu chytit. Nepleť se, protože jako divák o tom víš kulový. A pro tebe to platí taky.

15. 08. 2006 Doba čtení: 2 minut

Včera jsem se dozvěděl, že má bývalá přítelkyně má nového přítele;) … už skoro rok. :whistle: Nějak to na mě přišlo a začal jsem zas malilinko tvořit. Snad mi má drahá polovička promine (teda jako ta současná 😀 ).

Dneska se ke mně donesla novina,
že ……… už sama neusíná.
Kukadla a to všechno okolo,
vstává a usíná jen pro něho.
…

A taky se mi dneska zdál zvláštní sen. Vlastně až ráno. V šest, když zazvonil budík, jsem si řekl, že je to hloupost vstávat tak brzy. Přeřídil jsem budík na sedmou. V té hodině se mi zdál onen sen.

Byl jsem na nějaké chatě nebo ranči. Venku jsem se chtěl s někým porvat. Měla to bejt bitka na hrábě a na lopatu (tu jsem měl já :up: ). Nakonec z toho nic nebylo. Museli jsme se jít schovat dovnitř, protože se prý přežene kolem stádo kanců. Jen, tuším, že to byl Blešák, prohlásil, že se nemá kam schovat a že zůstane venku. Že prý mu stačí, když se jen na zemi přikryje celtou. Pozdějc jsem si na něj ještě vzpoměl. Zvenku jsem ještě dovalil špalek na štípání dřeva a postavil ho za dveře. Celkem jsme uvnitř byli tři. Chvíli se nic nedělo. Pak to začalo. Mnoho jsem toho neviděl. Jen jsem slyšel spoustu dupotu, jako když se žene okolo tebe stádo pakoní. Trvalo to asi minutu. Když hluk utichnul, šel jsem se podívat, jestli se nějaký nedostal dovnitř. Byl tam jeden a tak jsem zdrhnul zpátky. Jeden z dalších dvou lidí, kteří se mnou byli uvnitř, se s ním hnedka zkamarádil (pro představu – ten kanec (teda vypadal spíš jako lev) měl tlapy na jeho ramenech). Pak jsem se šel podívat , jestli tam není ještě jeden. Vzadu u dveří ještě jeden seděl. Když jsem se vracel zpět, tak jsem se probudil.

25. 04. 2006 Doba čtení: 4 minut

Dneska se mi zdály celkem tři sny. O dvou se zmíním.

Byl jsem s někým, koho jsem dobře znal v lese, na kraji srázu vysokého asi 30 metrů a prali jsme se s nějakým starším pánem o kus nějaké vzácné látky (asi tak 5 x 5 metrů). Když jsme ho přeprali a on spadnul z té skály dolů, tak jsme taky museli dolů. Nevím proč, prostě museli. A tak jsme bafli každý dva rohy té látky a skočili dolů. Měl jsem strach, abych si něco nezlomil. Dopadlo to dobře, přistáli jsme na nějakým štěrku nebo písku či co… No a to bylo celý.

A teď ten další…
Bylo navečer. Léto. Společně se dvěma kamarády jsem byl někde u vlezu do podzemních chodeb bungru z 2. světové války. Asi 40 metrů od vlezu stál další dům jako zázemí. Všichni tři jsme šli do podzemí (dlouhého asi 1,5 km) s tím, že na druhé straně na nás čeká Pirát se svou drahou polovičkou a že půjdeme spát ven pod širák. Jako už po několikáté, nic neobvyklého. Vlezli jsme dovnitř s baterkama a po pár metrech jsme uvnitř našli chlapce. Asi tak deset let, oblečený byl v kalhotách a pruhovaném tričku, měl hnědé vlasy. Vrátili jsme se s ním na světlo, abychom (si) ho prohlédli. Začalo se stmívat. Všichni společně jsme se vrátili dovnitř a dali se znova do cesty. A jak tak jdeme spletí spíš místností než chodeb, posvítil jsem najednou do kouta, kde se něco pohlo. Chvíle strachu a napětí. S baterkou v ruce. Malou baterkou. Svítit někam do kouta. V koutě místnosti asi 4 x 4 metry tam seděl na zemi kluk asi mého věku. Vstal a šel s námi. Myslím, že se vůbec nemluvilo. Prostě šel s námi. U východu z té místnosti, kde jsme nalezli toho kluka ležely modré tenisky s bílými pruhy. Byly velké. Tak třináctky nebo čtrnáctky. Ta levá (blíž k nám) se najednou začala roztékat, prostě tavit. Nevím jestli jsem šahal na podlahu, ale nějak jsem zjistil, že ta podlaha (beton) je teplá. Ne horká, teplá… ale teniska se tavila. V tom mě zavolal jeden z mých dvou původních kamarádů, abych se podíval do chodby na zeď. Tam šikmo, tuším dolů, valila spousta mravenců v asi deseti centimetrovém pruhu. Po celé výšce stěny. Něco se děje, blesklo mi hlavou. Zvířata, příroda, zemětřesení, výbuch nebo něco takového. Mají na to čuch. „Rychle ven“, zakřičel jsem. Všech pět nás začalo utíkat ven. První byl venku ten malý kluk, druhý jsem, po asi metr širokých schodech, vybíhal já. Třetí a čtvrtý přibíhali ke schodům mí přátelé a poslední dole zůstal posledně nalezený kluk. Pořád jsem dolů za nima křičel: „Zavřete dole dveře!!! Zavřete dveře“. Pak jsem uviděl jak ten kluk, co jsme ho našli jako posledního, po někom nebo něčem dole pod schody šíleně střílí ze dvou pistolí a bokem couvá ke schodům. Vyběhl jsem ven, otočil se a uviděl toho malého kluka, jak sedí na zápraží toho vchodu a pije něco ze šálku. Vrtalo mi hlavo, kde ho sebral. Jestli už tu někdy byl, jestli byl tak drzej a vzal si ho tam nebo prostě něco mimo moje chápání. A ještě jedna věc … bylo ráno. Divný, moc divný… přitom to celý nemohlo trvat dýl něž půl hodiny.

[views][ratings]

8. 11. 2009 Doba čtení: 2 minut

Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.

Ani bych neřekl, jak to může vypadat na „horách“, když tady u nás už sníh neleží. Když jsme se pak v pěti vydali při Výletě s Evžou na Vrchmezí a brodili se mokrým a rozbředlým (v záchvatu čirého zoufalství mne už nenapadlo nic jiného než tou vodou prostě běžet) sněhem směrem k vrcholu, kde nás uvítala mlha, ani mne nepřekvapilo, že moje boty to sucho vzdaly už někde v půli cesty nahoru. Číst dále

25. 08. 2008 Doba čtení: 4 minut

Část první – Pozdě

I když už je opravdu pozdě zmiňovat se teď o 21. srpnu 1968, protože toho byla plná televize, radio i noviny, doplním jen jednu audioukázku. Jedná se o kousek zpráv vysílaných Československým rozhlasem 21. srpna 1968 v 1:55. Byla to první zpráva o tom, co se u nás děje. Když jsem já kus teto zprávy slyšel poprvé, běhal mi po zádech mráz.

Část druhá – Sny

Už je tomu déle, zdál se mi zas jeden zajímavý sen a v noci na dnešek pak druhý, o kterém ti řeknu.

Ocitl jsem se někde na horách, na rovné planině, na jaře. Tráva se začala sem tam zelenat, po krajích ale ještě ležela spousta sněhu. V tom někdo volal o pomoc. Na kraji jednoho velmi hlubokého srázu rostl (nerostl, už jen stál) suchý strom. U paty kmene někdo seděl a volal o pomoc. Dostat se k němu znamenalo slézt přes asi třímetrový sněhový převis. Ocitl jsem se v sedáku někdo mne na laně jistil. Slezl jsem dolu a v tom se ten člověk proměnil v míč. Těžký míč, asi pět kilo. A prý že je to nějaké cvičení. Snažil jsem se ten míč narvat pod tričko, abych měl volnější ruce. A tím sen končil.

Dnešní sen se odehrával na železnici. Na jednom vagónku motoráku, konkrétně na střeše, jsme jeli po nějaké vedlejší trati, lesem, někam. V tom nás předjel jiný vlak po koleji asi 50 metrů vpravo a několik metrů níž. Jel tím samým směrem jako my, do stejného cíle. Po projetí levotočivé zatáčky jsme vyjeli z lesa a skončili v nějaké opuštěné vlakové stanici. Motorák se zastavil. Někdo slezl dolů ze střechy, vlezl do kabiny a otočil klíčkem v zapalování a vlak se dal zase do pohybu. My ostatní jsme to pozorovali vleže na střeše přes okraj střechy. Hned za stanicí nás čekalo ohromné převýšení, asi na třech metrech jsme museli překonat výškový rozdíl metru a půl. Už už to náš motorák vyjel, když v tom se před námi v zatáčce objevil jiný vlak jedoucí proti nám (a ještě k tomu jel pozpátku). Takže plný knedlík zpět a protože jsem to už neviděl moc dobře a tušil srážku, skákal jsem z vlaku dolů. A ten druhý vlak profrčel po druhé kojeli kolem nás.

Část třetí – Lednička

Včera mne potkalo odmrazování ledničky. Vytáhnout ze zdi, otevřít, všechny věci z ledničky pryč, z malého mrazáku taky. Chvíli jsem jí jen tak nechal, ale asi po čtyřech hodinách mi to nedalo a šel jí zkontrolovat. Kapalo z ní pěkně. Jen ty třícentimetrové ledy okolo mrazačku tam byly pořád. Vzal jsem kuchyňský nůž a začal ledy kutat ven. Jeden nůž mi přestal stačit a tak jsem si vzal druhý. Pak k nim přibyla i menší vařečka a nakonec i jedna větší vařečka. Asi po hodině bylo hotovo a po ledu v ledničce nebyla ani stopa. Pak už jen vytřít ledničku a setřít tu rozšlapanou vodu po zemi. Teď znovu chladí a mrazí. A věci z mrazáku přečkaly těch šest hodin v osušce a dvou peřinách úplně bez úhony. 🙂